Začarovaný kruh... - Epilog

Procházela ruinami Bradavického hradu a rozhlížela se po okolní chmurné krajině. Milovala toto místo. Nevěděla proč, ale cítila, že je pro ni něčím výjimečné. Zastavila se, zhluboka se nadechla chladného večerního vzduchu a pohlédla na oblohu nad sebou. Hvězdy zářily jako o život a snažily se navzájem jedna druhou předhánět. Žádná z nich ale neměla na měsíc.

Porozhlédla se po okolních kamenech, které kdysi tvořily tolik impozantní stavbu, jakou byla škola čar a kouzel v Bradavicích. Teď byly stejně smutné, jako zdejší okolí, jako celý svět. Tak moc si přála, aby to bylo jinak. Jenže svět nedostane druhou šanci. Ani si ji nezaslouží. Zavřela oči a jen naslouchala tomu tichu. Nepřirozenému naprostému tichu. Ptáci nezpívali, ani to listí na stromech nezašumělo.

Prudce se otočila, když zaslechla zvuky blížících se kroků. Když zjistila, o koho jde, uvolnila se.

„To jsi ty, Severusi?“ usmála se na příchozího.

Asi padesátiletý muž se zahleděl k blízkému jezeru a tiše pronesl: „Co tě na tomto místě tak přitahuje?“

„Hm, nevím… a ty to víš?“ otočila se na něj v naději, že by konečně poznala odpověď na jednu z tolika otázek, které uchovávala ve své mysli. Severus Snape se zarazil, stále hleděl směrem k jezeru, chvíli váhal, až nakonec odpověděl: „Netuším.“

„Škoda,“ posmutněla dívka. Otočila hlavu směrem k Zapovězenému lesu, který už dávno nebyl to, co býval v dobách minulých. Její dlouhé světlé vlasy se jí zavlnily ve větru a sklouzly do tváře. Odhrnula je.

Nastalo ticho. Stejné podivné ticho, které vládlo před příchodem Snapea. Tolik depresivní.

„Mnoho otázek, ale žádná odpověď…“ pronesl Severus a narušil tím nepříjemné ticho, které jako by se zažíralo do jejich vlastní duše.

Dívka na něj pohlédla a v očích jí jiskřilo porozumění.

„Bohužel…“

Severus natáhl ruku se zavřenou pěstí před sebe. Natočil ji dlaní dolů a uvolnil sevření prstů. Něco se zalesklo ve svitu měsíce. Zalesklo se při svém pádu k zemi, ale bylo zachráněno. Severus stále držel prsty stříbrný řetízek, na jehož konci se houpal obraceč času.

„Tohle je odpověď,“ pronesl tato slova při pohledu na houpající se předmět.

„Ale… to se nesmí,“ zaprotestovala.

„Nikdo to nezjistí,“ pronesl tajemně.

Dívka chvíli sledovala pomalu se dohoupávající obraceč v Severusově ruce. Nakonec se zastavil, ale jen do chvíle, kdy Snape pohnul paží. Jeho ruka se ustálila až nad dívčinou nastavenou dlaní a obraceč na ni položil.

„Běž a najdi odpovědi. Zabraň tomu, co nastat nemělo. A změň tento svět k lepšímu,“ pronesl a zase se zahleděl na jezero.

„Mého otce nic nezmění,“ zaváhala dívka.

„Teď už ne, Victorie, ale můžeš zajistit, aby nebylo co měnit. Zastav to hned v začátcích. Draco Malfoy jen podlehl svodům slávy. Zabraň Potterově smrti a z tvého otce se nestane to, čím je teď.“

„Jenže…“

„Udělej to pro sebe, bratra a hlavně svého otce, protože ať už je jakýkoli, na tobě mu bude vždycky záležet... víc než si myslíš,“ tiše dodal a odešel vstříc kruté realitě.

Victoria osiřela, nebo si to aspoň myslela… Ačkoli máte pocit, že jste v některých situacích sami, ne vždy je tomu tak. Tohle byla jedna z těch situací. Na zbytcích gotického okna seděla Lady Cara Amnell. Nikým neviděna, nikým neslyšena. Před léty rozehrála svou novou hru. Hru, ve které hrál hlaví roli Draco Malfoy. Jenže nikdy není nic naprosto dokonalé a i zde se vloudila chybička. Ačkoli Victoria nebyla přesně tou samou, jakou ji ona znávala, pořád to byla ona a opět jí chtěla narušit její osudovou hru. Jenže trocha vzrušení neuškodí.

„Vítám tě ve hře,“ pronesla s děsivým úsměvem, „ať uděláš cokoli, stejně vyhraji a ty? Uvízla jsi v bludném kruhu. V mém začarovaném kruhu, ze kterého není úniku…“ vyslovila tato slova přesně ve chvíli, kdy Victoria zmizela z tohoto času a přenesla se za „lepší budoucností“.

25. Kapitola ||

EpilogČervivé jablko ZrcadloSnový lektvarVzpomínkaTajný úkrytDalší snobský večírekSídlo rodiny MalfoyůPaní FaweksováNic není takové, jaké se zdá být Smrtijed? Na tom záleží?Uteč nebo zemřešPoprvé... a naposled?Záhadná návštěvaNitrozpytOsudVánoční překvapeníŽabí princRoztržka ve společenské místnostiStrašlivá skutečnostTajemná záhadaNepříjemný, ale i tak milýŠokující překvapeníPrvní setkáníPrvní kroky jsou nejtěžšíDruhá šance